Týdeník pro Sluneční soustavu a nejbližší okolí

                               HROMOSVOD

    Hromosvod - Thunderrod - Gpomocvod - Donnerleitung - Pararrayos
    Číslo 12                   2.11.2003                  Ročník:7

  Když jsem  jel v sobotu večer  ze školy, opravovaly něco  v metru a na
Pražského povstání nás přeložili do autobusů. Metro zastavilo, ozvalo se
nečekané hlášení, venku stáli dopraváci ve vestách ve svítivých barvách,
na  druhé koleji  natažená páska..   Nejdřív jsem  lekl, jestli  to není
teroristický  útok. Pak  nás začali  směrovat ven  na autobus.  Jel jsem
v posledním  vagóně a  nikam jsem  se nehrnul,  takže jsem šel prakticky
poslední. Přede  mnou se valila  řeka lidských těl.  Obtékala všechno co
jí  přišlo do  c esty,  ale zároveň  si razila  cestu směrem  nejmenšího
odporu. Nakonec se lidi z celého  vlaku metra nacpali do dvou! autobusů.
Jel jsem třetím. Skoro sám :-)
Další zprávičky
===============
- skončila platnost desetníků a dvacetníků
- změnili jsme čas z letního na zimní
- v základní škole v Jilemnici se děti učily bránit útoku psa; děti se
stočily  do  bezpečných  klubíček,  rukama  si  chránily  krk  a obličej
přimáčkly  ke  kolenům.  Podle  MFD  ale  lektorka nezapomněla dodat, že
ideální je prostý útěk na nedaleký strom

Slunce nám bouří nad hlavou (xhr)
=================================
Zemi zasáhla další, tentokrát ještě silnější geomagnetická bouře z mraku
energetických  částic chrlených  vybuchujícím Sluncem.  Máme štěstí  být
u toho. Poslední sluneční bouře je největší za celou dobu co se sledují.
John Kohl z Harvard Smithsonova  centra pro astrofyziku řekl:"Je to jako
by  Země koukala  přímo do  hlavně obrovské  zbraně namířené  na nás  ze
Slunce ... a ta dvakrát vystřelila."
Protože jsme  byli tentokrát dopředu varováni,  elektrárny ladily výstup
do sítě, letadla  na severu zaznamenala výpadky spojení,  ale žádné lety
nebyly  zrušeny, vypadly  dva  japonské  satelity a  posádka mezinárodní
orbitální  stanice  byla  přemístěna  do  modulu,  který  má  štít proti
radiaci.
A ještě to  nekončí - další,  i když už  menší erupce, byly  zaznamenány
i tento týden. To vše nahrává možnosti pozorovat polární záři i z našich
šířek. Naprosto fantastické fotografie můžete najít na této stránce -
http://muf.abnet.cz/pazour/foto/auroras/vl20031030.php
(skutečně doporučuji návštěvu). Jeden obrázek jako ochutnávka
Pokud  byste snad  nechápali proč  bývalá polární  výprava stála  za to,
přečtěte  si  komentáře  pozorovatelů  na  stránkách Amatérské prohlídky
oblohy. 

Test národa - paměť (jet)
=========================
  V  sobotu na  Nově probíhal   druhý televizní  test národa  v historii
televize.  Tentokrát   jakou  máme  paměť.   Pečlivě  jsem  si   zkoušel
zapamatovat všechny  obrázky a odpovědět  na všechny odpovědi.  Byl jsem
již dost  unavený a třeskuté  vstupy Mirky Čejkové  s Daliborem Gondíkem
nebrali  konce.  Nakonec  jsem  se  dočkal  svého  čísla.  Teď se za něj
stydím. Ačkoliv  je to jistě  pěkných 112, všichni  v mém okolí  dosáhli
víc. No  co, stejně to brzo  zapomenu. Přes internet se  testu účastnilo
29000  lidí   a  dalších  17500  přes   m  obilní  telefony.  Rekordního
koeficientu  dosáhl  muž  s  paměťovým  koeficintem  160.  Zajímavá byla
korelace s věkem:
21-30 115
31-40 113
15-20 110
41-50 107
51-60 105
61 a více 104
  Co  si národ  slibuje od  takové podívané?  S nápadem takovýchto testů
přišla amsterdamská společnost Eyeworks.  Nova poprvé v květnu testovala
IQ.  Sobotní show  přestože trvala  více jak  tři hodiny, vykázala podíl
sledovanosti přes 72%, a televizní rating skoro 29%. Dobrý projekt.
  Takže víme, co si od toho  slibuje televize. A testovaný národ? Zavrtí
se  spokojeně v  křesle a  s hrdostí  si nechá  promýt otestovaný  mozek
další dávkou jistě zajímavých pořadů.

Gary Moore (xhr)
================
se  narodil v  Severním Irsku,  v Belfastu  v roce  1952. Svoji  kariéru
profesionálního  muzikanta odstartoval  v 16  letech, kdy  se přidal  ke
kapele Skid  Row. Svojí první  hitovku do hitparád  dostal s "Parisienne
Walkways". Je  to okouzlující bluesové  sólo, které jste  určitě slyšeli
stokrát  z rádia.  Do hitparády  UK singles  chart se  tahle věc dostala
v roce   1979.  Singl   byl  charakteristický   právě  sólovou  kytarou,
ovlivněnou blues,  a předvádějící Moorův  neuvěřitelný cit pro  práci se
sustainem  a  zpětnou  vazbou.  Z  tohoto  období  pochází  také  Garyho
nejúspěšnější nahrávka vůbec - Still Got The Blues.
  K blues se  vrátil v roce 1990:"Prostě jsem cítil,  že už nemám co víc
říct  v  tvrdém  rocku  a  potřeboval  jsem  nový  směr." V tomto období
pracoval  s takovými  kapacitami, jako   BB King,  Albert King  a Albert
Collins. Našel  v této muzice  výborné východisko pro  svoji kreativitu.
Později dal dohromady skupinu světových  muzikantů, natočil s nimi album
"Dark Days in Paradise" a dali se  na turné Evropou. Gary o tomto období
říká,  že ho  táhla zase  více "písničkově  orientovaná" tvorba.  Přišlo
další album (A Differ ent Beat) a další turné.
  Nakonec přidám ještě historku, jak Gary Moore ke kytaře přišel.
"Je od  Petera Greena, Garyho  přítele se kterým  se zná již  mnoho let.
Jednou  v noci  v londýnském  Marquee klubu,  se mě  Peter Green zeptal,
jestli bych si chtěl půjčit jeho  kytaru. Po celou dobu s Blues Breakers
a Fleetwood Mac  hrával s touhle  kytarou. Šlo o  Gibson Les Paul  1959.
Využil jsem  šance. Za pár dní  mi volal, a ptal  se co si o  ní myslím.
Řekl jsem  mu, že jsem se  do ní zamiloval a  on se mě optal,  jestli jí
chci.  Odpověděl jsem,  že si  neumím představit,  jak bych  si ji  mohl
dovolit. Řekl mi, že můžu prodat moji  kytaru (Gibson SG) a cokoli za ní
dostanu dám jemu. Bude to taková  výměna kytar. Je to nejlepší kytara na
kterou jsem kdy hrál. Hrál jsem na  ni celé album "Blues for Greeny". Má
kouzlo, je svoje, a zvuk - jaký jsem ještě z jiné kytary neslyšel".
(Volně podle http://www.gary-moore.bog.net/ a http://listen.to/gary-moore)

Dnes v jednom domě (5)
======================
Stavební inženýr  Panc se celý vystrašený  podrobil operaci oka. Operace
se  zdařila, a  hned po  operaci prohlédl.  Zjistil, jak  má starou ženu
a jak jsou  jím postavená sídliště  krásná. Trochu mi  to nesedělo -  na
operovaném oku měl pásku a s druhým mu nic nedělali..
  No ale výrazným  způsobem se vyvinula záležitost Evy  a Slávka. Slávka
oslepen  její nepovrchností  a  smyslem  pro opravdové  hodnoty přehodil
výhybku.  No a  v Evě  se  v  jejích 27ti  letech probudil  sexuální pud
a neodolala  takovýmu  kancovi  jako  je  Slávek.  Takže  to  klaplo. Ve
vypůjčeném bytě slovenského komunistického pohlavára saxofonisty.
  Poslední zmínku musím věnovat  panu Pilichovi (Vladimír Menšík), který
znásilněn ženou souhlasil a zúčastnil  se televizní soutěže Deset stupňů
ku zlaté.  Popravdě řečeno jsem měl  pocit, že se opravdu  dívám na tuto
legendární soutěž, protože vstupy  byly neobvykle dlouhé. V skomírajícím
namodralém  světle  černobílé  obrazovky   jsem  se  začal  propadat  do
nejhlubších  zákoutí  mé  paměti  (bylo  mi  pět!).  Do  současnosti  mě
elegantně přenesly titulky uvádějící moderátora - Přemka Podlahu.
-qa-