Týdeník pro Sluneční soustavu a nejbližší okolí

                               HROMOSVOD

    Hromosvod - Thunderrod - Gpomocvod - Donnerleitung - Pararrayos
    Číslo 17                    7.12.2003                  Ročník:7

 Když se  vrátím ještě ke schůzi  celé redakce v Budvarce  minulý týden,
tak nemůžu než nezmínit jednu příhodu. Příšlo na přetřes, proč Hromosvod
vychází  s  takovým  zpožděním.  Honza  Jetel  začal  vysvětlovat teorii
trhliny  v časoprostoru.  Naproti seděla  nějaká dvě  děvčata z letiště,
která se  s námi do  té doby celou  dobu normálně bavila.  Teď zírali na
Jetela a říkaly jen: "hyperprostor??", "dilatace?", "černá díra???". Pak
si obě sbalily kabelku a odešly s tím, že mají doma ještě láhev, a že si
jí dopijí samy.
Klasickej Jetel..

-xhr-

To není pravda!
 Hromosvod se utopil v časovém kontinuu. Při srpnové exhumaci Hromosvodu
jsme  použili speciální  aparát, který  funguje na  principu karbonizace
nukleárů. Vinou  toho došlo k  situaci, kdy první  číslo bylo vydáno  8.
srpna,  ale na  webu se  objevilo až  15. září.  V časoprostoru  vznikla
skulina,  ve které  vydaná čísla  kroužila po  strunové spirále, tak aby
měkce dosedla do  našeho času v kubické závislosti  mezi velikostí čísla
a zpožděním.
 Povolali jsme proto pana Spoka, Krytona a virus, aby urychlili proces,
kterým se skulina  zavírá a Hromosvod se přibližuje  našemu času. Vypadá
to,  že na  vteřinu přesně,  bez překmitnutí  (které by znamenalo vyjití
čísla,  které ještě  nebylo napsáno),  by měl  Hromosvod do  našeho času
dosednout 5. prosince!
-jet-

Nepovedlo se.
-xhr-

Zprávičky
---------
 Od  tohoto  týdne  spustil  server  Bloguje.cz  novou  funkci - možnost
přidávat  příspěvky   také  protřednictvím  krátkých   textových  zpráv.
Vzpomněl jsem si na naši dva roky starou iniciativu SMS Hromosvod..

 Ten vánoční  strom, co ho  s takovou pompou  postavili na Staroměstském
náměstí,  zlomila vichřice.  Spadl přitom   do lidí  a do  stánků. Jeden
angličan byl zraněn vážně.

Nečekaně znovu rostou hřiby (převzato z Novinky.cz)
 Pár  dní  napršelo,  pak  bylo  teplo  a  rozrostly  se podzimní houby.
V lesích mohou houbaři  nalézt mnohé dobré jedlé houby,  jako jsou hlíva
ústřičná, která  roste na pařezech,  nebo šťavnatka modřínová,  ta se dá
nalézt pod  modříny. Roste i strměnka mlženka nebo  šťavnatka pomrazka,"
řekl jednatel České mykologické společnosti Miroslav Smotlacha
Houbařský výlet
---------------
 Na  začátku je  dobré mít   poučeného kamaráda,  nebo znát  dobře terén
a věřit si  i po mykologické  stránce. Pokud nemáte  kamaráda, a neznáte
terén,  pak  zřejmě  nic  pořádného  nenajdete.  Houbičky nerostou všude
a dají se zaměnit  za různé svinstvo. Sebehezčí fotka  nedá jistotu, jak
vypadá  houba naživo  a jistotu  získáte až  po prozkoumání  výtrusů pod
mikroskopem. Umírání pak v případě omylu často bývá dlouhé a bolestivé.

 Mám  kamaráda, který  od jiných  kamarádů zjistil  lokalitu s  výskytem
Psilocybe   semilanceata   (Lysohlávka   kopinatá).   Slovo  dalo  slovo
a vyrazili jsme do pohraničních hor. Kterých vám nepovím, protože jednak
si  myslím,  že  vhodná  místa  existují  v  každých pohraničních horách
a druhak,  bylo by  to trestuhodné  (vůči těm,  kdo mi  místo prozradili
a komu  by tam  začaly proudit  davy turistů).  Obecně se  jedná o místa
poblíž  potoka, často  v horských  oblastech, kde  jsou neorané  porosty
léta nekosené  a neshrabávané t rávy.  Pokud bývá pasená, je  to jen pro
dobro věci,  v lese na mýtinách  by mohla vypomoci s  dohnojením vysoká.
Každopádně vyzkoušené anonymní místo můžete vidět na přiložené fotce.
poblíž potoka
(klikni pro větší)
 Houba se  špatně hledá, je  mrňavá, schovaná v  trsech trávy, které  je
třeba rozhrnovat. Jelikož se sbírá  na vlhkých horských loukách na konci
podzimu, připravte  se, že promznete. Taky  není od věci pustit  si před
cestou  něco o  mlhavých bažinách,  třeba psa  Baskervilského nebo Blair
witch. Alespoň si dáte pozor na  zabloudění. My jsme odešli cca 10 minut
od auta  a cestu zpátky jsme  si namířili minimálně o  30 stupňů špatným
směrem. A  to v závislosti  na místních podmínkách  potom můžete skončit
třeba v ruko u pohraničníků ať našich, nebo nečesky mluvících, nebo taky
s omrzlinami ve špitále (když vás včas najdou).

 Účinky  jsou hodně  podobné tripu,  pokud s  ním máte  zkušenosti. U mě
dominuje  pocit  žaludeční  nevolnosti,  nervozity  a  nesoustředěnosti.
První příznaky asi  po půl hodině od požití,  maximální účinek nastupuje
asi po  hodině od požití. Jelikož  se jedná o jednorázovou  akci, nemůžu
zobecňovat,  ale  z   popisů  jiných  feťáků  a  z   analogie  s  tripem
předpokládám,   že  vliv   na  trvání   a  sílu   prožitku  má  množství
zkonzumovaných hub i  jejich kvalita. Po požití cca 20  ks hub (víc jsem
nenašel) se vizuální halucinace  proj evují velice nezřetelně. Přirovnal
bych to ke slabému, nebo  rozpůlenému tripu. Jinak byly náznaky obdobné,
jako u tripu, takže  na mě třeba ze skvrn lezou obličeje  a vše kolem mě
se gumově smršťuje  a natahuje. To můžete velice  věrně nasimulovat tak,
že  si  pustíte  tenhle  program  a  upřeně  chvíli sledujete prostředek
obrazce. Potom  se podívejte třeba  na ruku, kterou  držíte myš. A  máte
krátký trip bez ničení jater.

(rotující spirála)

 Jednu chvíli jsem taky měl pocit,  že mi netluče srdce. Jelikož jsem to
přežil, tak  to asi byl  přelud :-) -  pro kontrolu, tep  je nejsnadněji
nahmatatelný na  krku. Pro ty, kdo  by čekali prožitek odlišný  od tripu
(třeba pro mě) budou asi houbičky zklamáním.
houbička
(klikni pro větší)
Vzhledem k nepříjemným doprovodným fyzickým  stavům a ke komplikacím při
získávání  se  ze  mě  rozhodně  pravidelný  houbař nestane (jako nejsem
pravidelný  výletník). To  radši smaženici  z něčeho  normálního, zvlášť
když ji vaří Čuft.
Ralph Lutke

Šalom alejchem
--------------
 Vítejte v  Izraeli! Poetické časy Golemů,  Roubíčků a Kohnů, zázračných
rabínů  a goletů  zmizely nenávratně  v temnotě  minulosti, a pan Hitler
změnil svět asi ne tak, jak si přál, ale jistě a definitivně.
 Izrael nakonec  nečekal na Mesiáše, který  by ho na oblaku  dopravil do
země zaslíbené, nestavěl most z papíru, ale ze železa. Židé vzpomněli na
Samsona a Davida  a Judu Makabejského a historii  státu Izrael už nepíše
Slovo Boží, ale  samopaly UZI, tanky a Krav Maga.  Jestli je to správně,
nebo ne, to nepřísluší soudit nám. Jisté je, že druhá válka změnila víc,
než se zprvu  zdálo. Takže moderní Izrael už  je z části sekularizovaný,
sebevědomý a podle okolností i agresivní  mladý stát, který jen díky své
p oloze  vděčí za  stálý příliv  turistů. Středomoří  je skvělé,  a hrob
Boží to  jistí. Určitě by se  někdo nehrnul do Izraele  proto, aby viděl
jak  vypadají silniční  kontroly,  jak  mladým Židovkám  sluší uniformy,
a jaké  to  je  zažít  bombový  atentát.  A  protože  o  té turistice to
z hlediska gastronomie  dost je a tenhle  článek píšu já, a  jenom na mě
záleží o  čem bude, a  taky proto, že  mě prostě nic  lepšího nenapadlo,
bude tenhle  díl o tom  s čím se  můžete setkat v  izraelské restauraci.
Respektive  se omezím  na dva  r  ecepty,  na které  se lákají  důvěřiví
cizinci do téhle výhně emocí a nezahojených ran.

 Jelikož  se bavíme  o Izraeli  a  jeho  obyvatelstvu, je  jasné, že  se
rekrutovalo  z židovských  obcí celého   širého světa.  A tak  i kuchyni
typicky  izraelskou  bychom  v  téhle  paletě  chutí  a vůní hledali jen
těžko. Najdeme tu kuchyň ruskou,  protože v Izraeli žije početná skupina
ruských emigrantů.  Objevíme proto skvělý boršč,  pirožky, vydatná jídla
z ryb.
 Dále  zde najdeme  kuchyň  ovlivněnou  italskou a  francouzskou školou,
vždyť  jsme  také  u  Středozemního  moře.  A  to  se přímo nabízí lehké
zeleninové  saláty,  těstoviny,  pokrmy  připravované  na  grilu.  Hodně
restaurací se specializuje na rybí pokrmy a mořské plody.
 Balkánská kuchyň  - ej!! Rázovitý kraj,  rázovití lidé, rázovitá jídla.
Kozí sýry,  rajčata, papriky, čorba…  Pravidla kašrutu, košerná  kuchyň,
vzali v  Izraeli tak trochu za  své. Když přišli mladí  sionisté budovat
Izrael s  puškou v ruce  a ohněm v  srdci, v některých  kibucech (obdoba
našich  JZD –  ale spíše  na bázi  dobrovolnosti) se  vrhli na  vepřové,
protože prostě zjistili že je fajn. A  to je asi dobře, protože i takový
tupý  Středoevropan a  Středočech jako  já, si  může v horkém izraelském
Izraeli dát páre k nebo šunku. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.
 Asi  nejblíže  typické  izraelské  kuchyni  je  navzdory všem názorovým
neshodám kuchyň arabská. Falafel, pita a kuskus.

 A  teď  moje  první  jídlo,  inspirované  arabskou  kuchyní - grilované
jehněčí kotletky  s Jeruzalémskými artyčoky.  Sežeňte si to  kde chcete.
Masíčko  osolíme,  opepříme  a  okořeníme  trochou  česneku a rozmarýnu.
Artyčoky oškrábeme a očistíme (jestli nevíte  jak se to dělá, najděte si
to  na internetuJ).  Trošku je  pokropíme olivovým  olejem a zabalíme do
alobalu.  Vložíme na  horký gril   a trápíme  tak půl  hodiny. Rozbalíme
a užasneme  co  se  s  tím  sakra  stalo!  Výsledek dochutíme citrónovou
šťávou, solí  a olivovým ole jem.  Rozpůlíme česnek tak, aby  se malebná
mozaika  stroužků na  nás usmála,  a trochu  zmírnila rozpaky  nad cenou
artyčoků a jehněčích  kotlet. Vložíme řeznou stranou do  pánvičky, v níž
nám bublá lžíce  medu naředěná bílým vínem. Cítím, že  se vám ten recept
líbí víc a víc,  ale vy jste chtěli vědět, jak se  jí v Izraeli! Opékáme
nebohý česnek tak dlouho, dokud úplně nezezlátne.
 Maso prostě opečte  na grilu. Nenechávejte ho tam  moc dlouho - jehněčí
není dort, může a má být upečené do růžova.
 K  hotovému  pokrmu  podáváme  bylinkový  salát  ze  zelené  petrželky,
zeleného koriandru, zelené máty - inu jsme v Izraeli, tam je všechno tak
trošku  do  zelena  J  Dochutíme  -  jak  jinak  -  než olivovým olejem,
citrónovou šťávou a našimi starými  dobrými piniovými oříšky. Chtěl bych
vidět  tu modřinu,  co bude  mít  na  zadku nešťastník,  který to  zkusí
uvařit, protože se bude muset pěkně plácnout přes kapsu.

 Další  recept je  ze zmiňovaného  Balkánu, protože  tam mě srdce táhne.
A jak  už jsem  podotknul, tenhle  článek píšu  já! Nicméně  je z  jedné
izraelské restaurace v Jaffě - jmenuje se Mifgash Habalkan - a je tam od
roku 1948, což je výkon hodný  obdivu. Doufám že nic neporušuju a nikoho
neseru tím že to takhle natvrdo píšu.
 Čorba - vezměte dvě nakrájené cibule,  3 lžíce másla, 3 lžíce mouky, po
půl kile  rajčat a brambor  na kostky, po  dvou kusech zelené  a červené
papriky na kostky, šálek jogurtu, 2 litry zeleninového vývaru (je to pro
6 osob),  vejce, sůl,  pepř a  citrónovou šťávu  na dochucení, a zelenou
petržel  na ozdobení.  Na másle  opékáme cibuli  až zprůhlední.  Přidáme
mouku a důkladně  mícháme vařečkou. Tak po dvou minutách  - ne abyste to
spálili -  zalijeme jíšku vývarem  a prošleháme metlou  do hladka. Čtvrt
hodiny prova říme,  pak přidáme zeleninu a povaříme.  Smícháme a opravdu
důkladně spojíme  jogurt s vejcem  a zašleháme do  polévky. Už nevaříme-
jen dochutíme solí, pepřem a tím vším co jsem napsal nahoře.
Balkán  mám rád  a tak  se k  němu někdy  v budoucnu  ještě vrátíme, ale
příště  ..  příště  si  povíme  něco  o  tom,  jak se jedlo na Kladensku
v dobách, kdy zítra znamenalo předevčírem. Neptejte se proč a těšte se.
Čau Čuft

Vtip
----
zoofil, pedofil, nekrofil a milovnik adrenalinovych sportu
jdou lesem:
Zoofil:
"Takhle, kdyby byla ovce...!"
Pedofil:
"...nebo radsi ovecka...!"
Nekrofil:
"... tak bychom ji zabili..."
Milovnik adrenalinovych sportu:
".... bee, beee ..."
(zaslal -dt-)