číslo 11, datum vydání: 15.3.2004, ročník:8

Úvod

Někdo mi ukrad z auta anténu. Kam ten svět spěje. Předtím mi vzali poklice. Co mi vezmou příště!? Nechtěj si vzít moje stěrače? Nebo kola? Nechtěj si vzít moje kola!!?

Zprávičky

Rozmarné léto (Květoň)

(Divadlo V.A.D., Kladno, 6.3.2004)

Po třech autorských počinech přišlo kladenské V.A.D. (Velmi Amatérské Divadlo) se zpracováním textu Vladimíra Vančury. Premiérové představení jsem měl možnost shlédnout.

Rozmarné léto u nás zná značná část populace, mimo jiné i díky filmovému zpracování režiséra Menzela z roku 1968. Divák se tedy neubrání srovnávání. Co je v divadle jinak? Samozřejmě herecké obsazení. Stavět vedle Hrušínského a Brodského členy souboru a nějak je poměřovat mi přijde nefér. Leč herci V.A.D. se s lety vylepšují a až na drobné úvodní zakolísání požárního preventisty jsem nezaznamenal žádná přeřeknutí, nebo herecké nejistoty. I typy odpovídají roli, pochvala.

Scéna je velmi jednoduchá. Bazén (nafukovací bazének pro děti) se zapnutím tryskače změní ve fontánu na náměstí, lázeňské šatny otočením vytvoří kouzelníkovu maringotku a pódium pro umělce. Proti předloze je představení obohaceno o taneční čísla v latinskoamerických rytmech (a jednu píseň Jarka Nohavici, fuj, to měké i mě tady hrozně nejde přes prsty na klávesnicy, neměla by existovat vyňatá slova po c?) a občasný hlas vypravěče. Když jsem v programu četl dobu trvání hodina a čtyřicet minut bez pře stávky, trochu jsem se vylekal, ale představení ubíhalo svižně a lehce, takže jsme se dočkali konce až příliš brzo.

Ze všech představení V.A.D. na mne Rozmarné léto působí nejcelistvěji, což bych nerad nechal vyznít jako výhrady k autoru Lupinci, spíš to berte jako velkou pochvalu režiséru Lupinci. I ostatní diváci vypadali spokojeně a pokud budete mít možnost představení shlédnout, neváhejte.

Média (xhr)

Dneska se chci zastavit u dvou událostí televizní scény. První je "unikátní" seriál 24 hodin. Seriál je unikátní spíše marketingovou komunikací. Celý děj seriálu se má odehrát během pouhých 24 hodin, a každý týden se diváci seznámí s dějem jedné hodiny. Osobně jsem nevydržel ani první díl (americký seriál, prezident v nebezpečí, záchod, zvracím). Tím spíš jsem uvítal Masiho příspěvek, který mi připomněl, že 24 hodin ještě neuplynulo

Druhou událostí je přece Superstaaar. Takže sítem rady moudrých prošlo z cca tři a půl tisíce nadějných zpěváků čtyřicet finalistů. Pěkný je, že se tam skutečně dostali lidi, kteří umí zpívat. Ti už jsou předhozeni na milost a nemilost divákům. Včera jsme vybírali z první desítky (další tři várky budou následovat) dva nejlepší. Hlasovat lze SMSkou nebo telefonem (za 6 nebo 34 korun). Osobně tyhle kšefty nepodporuju.

Jenže jedna z finalistek je z Říčan stejně jako moje žena. A tak se moje žena rozhodla.. První SMSka jí neprošla. Dnes už vím proč - za hodinu hlasování prošlo do hlasovacího stroje 750 000 zpráv. Včera jsem to nevěděl. "Takže z tvýho mobilu to nejde poslat? Cha, chaa, koukej na mě!", a přidal jsem se k šílencům. Za mé tři nepodařené pokusy odeslat smsku mi bylo odečteno z konta 18 korun. Ráno jsem dostal informaci o tom, že moje pokusy nakonec byly úspěšné. Žena se pokusila 10x.

Koukni (jet)

Při bruzdání Internetem jsem zabrousil na Fukovo stránky. Našel jsem tam následující odkaz. Kdo dneska může věnovat tolik energie, aby reinkarnoval starý osmibitovky. A k čemu to je? Co tím sleduje?? Chce mě rozplakat???!!!

František