číslo 9, datum vydání: 26.6.2005, ročník:9

Foto týdne

Tohle je cihla nebo spíš kámen z hradu Rábí, kde jsem se byl podívat minulý týden. Byl jsem po propařené noci značně zdrchaný, našlapoval jsem opatrně, snažil se držet zpříma a vyhýbat se přímému slunci. Museli nás nalívat nějakým laciným vínem jak mě třeštila hlava. Tak jdu na procházku k tomu hradu. Koukám na ty kameny, ze kterých je poskládaný, a přemýšlím jak se tam dostali..

Oblast pootaví – řeka, zdroj pro hospodářskou činnost, dopravní tepna. Starobylá města Sušice a Horažďovice. Hranice mezi Slavníkovci a Přemyslovci. Rýžování zlata. Vždycky tu bylo živo a veselo. O práci tu nebyl problém zavadit. Hrad Rabí je znám od roku 1380, kdy byli majiteli Švihovští z Rýzmberka. Tou dobou se tady taky musel vyskytovat chlápek, který se poflakoval od ničeho k ničemu, bral náhodný kšefty, a většinu volného času (nebylo ho mnoho) trávil po krčmách.

A ten si vzal ráno na stavbě do ruky kámen a přidal ho do zdi. Původně ho chtěl zahodit, protože to byla taková malá čudla. Ani se mu tam moc nehodil. Ale co na tom sejde – jeho hrad to není. Navíc ho hrozně bolela hlava. Včera ho museli nalívat nějakým laciným vínem. Potřeboval nějak přežít dopoledne, aby do sebe k obědu mohl nasoukat nějakou stravu bohatou na bílkoviny a sacharidy. A tak bral šutry a skládal je na sebe.

Pak se ručička pomyslných hodinek roztočila jak káča, den a noc se střídaly v rytmu stroboskopu – prásk šutr dostal ránu od Žižkovců, nové opevnění, dvojí vydrancování během třicetileté války, požár 1720, já 2005.

Životní úroveň máme po sedmi stech letech nesrovnatelně vyšší. Zaměstnavatel nás dokonce vyveze na dva dny za město si odpočinout a opít se. Strava je bohatá na cukry a tuky. A není problém sehnat laciné víno.

Události

Čuft se vrací

Italská inspirace

Svět je malej. Znovu a znovu se o tom přesvědčím kdykoli narazím na oblast v níž se snažím získat základní znalost nebo zručnost. Nedávno jsem byl v café restaurantu No Stress, který patří Belgičanovi co má za ženu Češku a vaří mu tam jeden francouzský Alžířan, jeden belgický Arab, několik Ukrajinek, český kuchař z Thajska a thajská kuchařka z Česka. Vaří se tam francouzsko thajská kuchyně.

V jídelníčku mě zaskočil termín čínské ravioly. Ravioly nejsou francouzské. Ani thajské. Dokonce ani čínské. Ale je to krásný přiklad globalizované kuchyně, protože ať tam stojí napsáno cokoli, každý ví, o co jde. Zkrátka něco dobrého nacpaného do těsta, zda kynuté či nudlové lhostejno, zda smažené či vařené – co po tom. Pirohy, buchty, pelmeně, knedlíky, tortelíny, ravioly, qras, šužbarak, tiao-c’, kantónské závitky, pakaurí, wontony, dim-sum, samosi a spousty jiných skvělých pochoutek, kdy nacpeme nějakou lahůdku do pytlíku z těsta a uvaříme, upečeme nebo usmažíme. To je příklad toho, že jen tak tak překonáváme jazykové bariéry, ale když dojde na žrádlo – všichni lidé bratry jsou.

Italská inspirace

Dáme si tři malé příklady: klasické ravioly. Na těsto si připravíme čtyři celá vejce, hrst hladké mouky a lžíci olivového oleje. S trochou vody zpracujeme na pružné a hladké těsto. Mazlím se s ním nejméně deset minut. Musí nasát naší pozitivní energii, všechnu tu lásku a těšení se. Zatímco odpočívá po masáži, připravím si náplň. Vezmu kousek plecka a libovějšího bůčku a svůj čínský nůž, a maso si nakrájím na tenké nudličky. A pak ho sekám a sekám a sekám tak dlouho, dokud z něj není kaše. Ani se neptejte co se mi honí hlavou. Vy asi použijete mlýnek na maso. Osolím a opepřím – používám jen čerstvě mletý pepř z mlýnku. Pokud si tam chcete přihodit i česnek a cibuli, či nějaké koření – prosím. Mě to takhle úplně stačí. Těsto si rozdělím na dvě poloviny. Stůl posypu hrubou moukou a vezmu si váleček na nudle. Nemám totiž strojek na těstoviny. Myslím že nůž, váleček a případně tyčový mixér nahradí všechny strojky s trochou cviku a nezaberou tolik místa. Z těsta vyválím tenkou placku ve tvaru čtverce a odložím. Stejně naložím i s druhou polovinou těsta. Pokuste se pokud možno o stejnou velikost i sílu. Na jednu placku dáváme lžičkou náplň v odstupech cca 4 – 5 cm. Štětcem namočeným do vody si mezi náplně nakreslím mříž a přikryji druhou plackou. Opatrně přimáčknu tak, aby v budoucích raviolách nezůstal vzduch a těsto se slepilo na navlhčených místech. A teď ozdobným rádýlkem anebo prostě nožem rozkrájím na čtverce plněné masem. Musí být dobře spojené. Do vroucí osolené vody, ale aby jí bylo hodně, nahážu naše milé ravioly a počkám chvíli, než vyplavou. Je to mžik. Horké promastím máslem a podávám s jakoukoli omáčkou – třeba kupovanou, sypané strouhaným parmazánem. Mňam!

Za druhé indické samosi. Za náplň nám poslouží vařené brambory pokrájené na kostičky jako na bramborový salát. Brambory osolíme, opepříme a na rozpuštěném másle osmažíme do zlatova cibulku. Jakmile začne chytat barvu a hezky vonět přihodíme lžičku římského kmínu, lžičku garam masala, špetku chilli, a dva rozdrcené stroužky česneku. Necháme vzpěnit a zavonět a ihned stáhneme. Rozmrazený hrášek, kořeněnou cibuli a brambory smícháme s nějakými praženými oříšky (kešu nebo arašídy) a plníme do listového těsta. Z rozváleného těsta vykrájíme asi 5cm kolečka, která naplníme, přehneme na půl a pevně zmáčkneme. Osmažíme do zlatavé barvy na vyšší vrstvě rozpáleného oleje. Pokud si chcete patlat ruce vlastním těstem – zde je recept: čtvrt kila hladké mouky, čtvrtku másla a mléka tak akorát na tužší hladké těsto. Pokud chystáte grilovačku je fajn si samosi lehce předsmažit, a na grilu je druhý den dojíždět do barvy. Chytnou super aroma, je to horká a křupavá vegetariánská letní pochoutka.

Třetí a poslední zastavení patří čínské kuchyni - tak zvané čínské ravioly. Připravíme si kynuté těsto z půl kila hladké mouky, půlky droždí, špetky cukru, lžíce sezamového oleje a něco vody. Zatím co těsto kyne, připravíme si náplň. Dušené houby, sekané vepřové maso, na drobno nakrájenou cibuli a česnek opečeme v rozpáleném sádle, osolíme, opepříme a dochutíme sojovou omáčkou a kořením pěti vůní. Což je směs bílého pepře, skořice, hřebíčku, fenyklu a anýzu. Těsto rozválíme na sílu asi půl centimetru a vykrájím kolečka o průměru 8cm. Lžičkou rozdělíme náplň a okraje koleček k sobě přitiskneme a zatočíme jako u měšce. Ale aby to drželo. Umístíme měšce na pařák a vaříme v páře asi 10 min. Podáváme s pikantní omáčkou: lžíci medu, lžičku rumu, šest lžic sojové omáčky, lžičku vinného octa a trochu chilli pasty.

Čus Čuft!