číslo 10, datum vydání: 7.7.2005, ročník:9

MMS týdne

Parkovací asistent
Toto je dost kuriózní obrázek nabouraného parkovacího asistenta.
Scénář musel vypadat asi nějak takhle:

Palubní počítač: Přejete si zapnout parkovacího asistenta?
Řidič: Nee, díky. CRASH!

nebo

Parkovací asistent: píp píp PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍP CRASH!

Výlet k Vltavě (jet)

Cestou jsme se svezli lanovkou ze Strahova dolů na Újezd. Na vstupu jsou instalovány dva automaty na prodej jízdenek. Před ním dlouhá řada cizinců, kteří nevědí, zda si mají koupit jízdenku a jakou. (Ani já jsem neuspěl ve snaze koupit si nepřestupní jízdenku, ta se tady prostě nevede.) Když vzdají studování tarifních plánů a rozhodnou se něco prostě koupit, narazí na druhý problém - automat přijímá jen drobné mince. Ještě že je zde uniformaný zřízenec, aby jim pomohl. "Tady žádný drobný nejsou a nebudou!", křičí děda a posílá Rusy, Němce a Japonce ke stánkům s grilovanou klobásou, aby si rozměnili. Ne, nemohli se tady cítit příjemně.

Voda byla hnědá, ale nesmrděla. V souvislosti s otevřením Žlutých lázní se teď několikrát v novinách psalo o kvalitě vody ve Vltavě. Údajně je dobrá. Hygienik se bojí říct, že je vhodná ke koupání jenom z důvodu, aby se nějaký extrémně citlivý jedinec nebránil soudně až se mu udělá pupínek. Tak dobře - už se zase můžeme koupat ve Vltavě. Jako za první republiky. Ale víte kolik má voda stupňů? Dvanáct..

Vltava

Události

Čuft se vrací

Česká zabijačka II

Čau hromosvoďáci!

Čas oponou trhnul a taky jsem konečně našel tu ztracenou, druhou polovinu zabijačky. Takže dneska rychle smáznem tlačenku a jitrnice, ať to máme z krku a můžeme frčet dál. Na tláču není problém sehnat věci v řeznictví, ale ať nejste tak naivní jako moje žena a necháte si vnutit místo srdce ledvinky!

V papírnictví koupíte igelitový rukáv. Můžete si dát tu práci a sehnat si vepřovou hlavu, ale není to nezbytné. Já si během roku hromadím v mrazáku kůže z vepřového, nebo z uzeného bůčku (která nevšedním způsobem obohatí vaše guláše) a ty mají schopnost ovonět a zahustit polévky, šťávy a omáčky. Takže si kupte vepřové koleno, kousek plecka, vepřový jazyk, srdíčko, možný je i kousek jater. Dáme to vše pěkně vařit, do osolené vody společně s celou cibulí, česnekem, hrstí kořenové zeleniny a přihodíme celý pepř a nové koření. Pokud se vám podaří schrastit někde ty kůže, jen dobře.

Necháme to bublat takové dvě hodinky, maso musí být hezky měkké a kůže téměř rozvařené. Uvařené maso posekáme na větší kostky, asi 2-3cm a kůže umeleme na strojku na maso. Vývar, který nám zbyl (a ne že jste ho během vaření příliš dolévali vodou!) svaříme na takovou hustou polívku. Pokud nevěříte želírovací schopnosti svých ingrediencí, zainvestujte tak do dvou až tří vepřových nožiček a dejte je vařit se vším ostatním. Hustý vývar procedíme přes hustý cedník a smícháme s umletými kůžemi a masem. Teď tu hustou kaši patřičně dochutíme. Je na místě to opravdu dohnat do krajnosti. Hotová a vychlazená tlačenka na chuti ztratí a pak už není způsob jak to dohnat. Tedy peprně opepřete, poctivě osolte, přidejte mleté nové koření, drcený kmín a špetku zázvoru, dále majoránku a rozetřený česnek, ale aby to bylo cítit! Jestli půjdete v mých šlépějích, tak ta vaše první nebude nic moc, vy si řeknete,:“Že jsem toho Čufta neposlech‘! Zase měl pravdu! Příště to okořením mnohem víc...“

Takže tuhle mastnou, voňavou dobrotu nalejeme naběračkou do igelitového rukávu, který ovšem na spodním konci pevně zavážeme provázkem. Někoho z vás už totiž možná napadlo, že by vám v případě absence provázku všechno vyteklo spodním otvorem...Zkušenost nám praví, že je lepší neplnit rukáv nadoraz. Tedy i nahoře zavážeme naší starou, dobrou tlačenku, neboli presbuřt a dáme pro jistotu ještě tak na dvacet minut povařit.

Další částí rituálu je položit uvařené tlačenky na prkénko a shora je zatížit druhým prkénkem – odtud ten romantický název – tlačenka, neboli protekce. V průběhu chladnutí tlačenek je nutné je postupně otáčet, aby v chladnoucí tlačence nekleslo maso dolů. Pokud vám nebude vadit sádlo usazené po obvodu – fajn. Jen to zvýší energetickou hodnotu našeho pamlsku. Pokud se vám ten horký, voňavý tuk ošklivý, propíchněte tláču špejlí ať má sádlo kudy ven.

Z hotové a vychlazené tlačenky, krájíme tenké plátky, ty dále na plátky o hraně asi 4 cm, ty pak smícháme s nadrobno posekanou kyselou okurkou, na kolečka pokrájenou cibulí, dochutíme octem, mletým pepřem a lžičkou hořčice a máme výtečný tlačenkový salát podle klasika české kuchyně Viléma Vrabce. Nikdy prosím nezkoušejte tlačenku obalit v trojobalu jako řízek a následně smažit! Nejeden učeň s nevyvinutým smyslem pro humor byl pak původcem nechutně mastné exploze, spojené s následným úklidem kuchyně.

Na jaterničky si uvaříme ořez z vepřového bůčku, plecka a hlavy, posekáme uvařené maso nejlépe kolébkou, přidáme poctivý kus umletých syrových jater, tak aby tvořily tak třetinu hmoty, dále několik, do vývaru namočených a umletých rohlíků a všechno ještě naředíme vývarem aby jaterničky nebyly suché. Na sádle osmažíme dozlatova, nadrobno posekanou cibulku a spolu se solí, pepřem, utřeným česnekem a mletým novým kořením doladíme chuť budoucích baculatých jaterniček. Potom už jen pink, pink, pink – naplníme do kupovaných, předem navlhčených střívek. To je hrozná práce! Vypadá to tak snadně a je to taková pakárna! Možná vám pomůže tzv.nabíječka, kterou by v domácích podmínkách mohl suplovat cukrářský pytlík. Popisovat tady špejlování, na to asi nestačím. Zaostřená špejle propíchne střevo a pak faldík po faldíku zužujeme otvor a pícháme a pícháme a nakonec propíchne špejle střívko pod spojem, čímž nám vznikne takový uzlík, který už prejt nepropustí. Snad to pochopíte z obrázku. Vaříme je ve vývaru z ovaru, dokud nevyplavou. Pak následuje koupel ve studené vodě a potom necháme jaterničky, pěkně jednu vedle druhé vychladnout na prkně. Když nám v polévce nějaká ta jaternička praskne, máme v tu ránu perfektní základ na výbornou zabijačkovou polévku. Jen musíte vyndat střívko a špejle, aby vás nešimraly v krku. Nechte si čvachtat!
Čus, Čuft

(obrázky použité z Řeznictví Kunovský)